Zážitky s Jamiem

Začalo to před týdnem. Čistila jsem si na záchodě hostalu zuby, když tam vrazil sportovně vyhlížející chlapík. A to určilo můj osud na další tři dny.

Chlapík se jmenuje Jamie, je z USA, cestuje po Jižní Americe na dvoukole a zve lidi, které potkává cestou, aby na chvíli šlapali s ním, spolusdíleli zážitky, prožitky, kousek života.

Gringo tandem

No a do toho natáčí dokument o Jižní Americe, o své cestě – a doufá, že to v budoucnu koupí nějaká televize. Cestuje už šestým rokem a tentokrát ho doprovází technika firmy Panasonic, která ho sponzoruje. Pokud chcete vědet víc, mrkněte na jeho stránky nebo na jeho blog (použil tam hodně mých fotek, což pokládám za kompliment :)

Samozřejmě poutá se svým kolem a dalším nářadíčkem pozornost a i díky své otevřenosti potkává spoustu lidí. Takhle stačil potkat během jednoho dne hned několik Bolivijců a rovněž mě, svoji budoucí asistentku natáčení.

Dva sourozenci foukají na Panovu flétnu, které se tu říká zampoña

V sobotu večer jsme vyrazili do jednoho baru natočit koncert místní kapely, hrající rock, výsledkem mělo být DVD, věnované kapele – a taky bylo. Mým výsledkem bylo břicho plné typických bolivijských pokrmů a bolivijského piva, na které nás pozval majitel podniku. Po koncertě jsme se přesunuli do dalšího podniku, který mě naprosto ohromil, protože takhle nějak jsem si představovala bolivijský underground. Narvaný bar (žádný gringo!), aplaudující kapele, která zněla trochu jako Rage Against the Machine, tekoucí tequila a světelné efekty hodné koncertu kapely lokálního významu.

Po kratším občerstvení jsme pokračovali dál na diskotéku, kde jsem si připadala jako ve filmu Hříšný tanec, jiskry kolem létaly, boky se vlnily a latino musica na plné pecky.

Druhý den jsme vyjeli z centra natočit krátké interview s klučinou, který prodává po celý den se svým tátou sůl a po večerech chodí na zkoušky do neziskovky, která nabízí mladým příležitost naučit se na hudební nástroj a stát se součástí hudebního tělesa, hrajícího bolivijský folklór. Tam jsem potkala členy skupiny Los Masis, jedné z nejlepších skupin hrajících bolivijský folklór, a objevila poklad největší: piano, které hraje víc než obstojně. S Robym, zpěvákem skupiny jsme si slíbili udělat si náš soukromý workshop, kdy mě zasvětí do tajů bolivijské muziky a já jeho do toho mála, co vím o jazzu, který ho kromě jiných typů hudby táhne.

No a jedním z nejkrásnějších zážitků s Jamiem (kromě popíjení mojita, jahodového džusu a šlapání na dvoukole) byla návštěva jedné z nejlepších restaurací v Sucre, kam prý chodí vysoce postavení politici a velevážené delegace, aby ochutnali bolivijskou kuchyni pozvednutou na umění. Já předstírala být asistentkou a fotila Jamieho při přípravě techniky na natáčení, kladla dotazy šéfkuchařce, zvědavě nakukovala do hrnců, ochutnávala a brala jméno boží nadarmo. Bože, to byla báseň!

Priprava na nataceni

Poté co jsme ukončili natáčení v kuchyni a já myslela, že vše krásné končí, rozhodl se kuchař udělat další tři jídla, která prostě musíme ochutnat, což byl opět neuvěřitelný zážitek (hovězí jazyk, oháňka a kuře v omáčce z aji – místních papriček jedinečné chuti, v omáčce z ořechů a žlutého aji s přílohami z kukuřice, brambor, camote... Poté domácí zmrzlina z ovoce tumbo a chirimoya, poté kávička a družný hovor s neuvěřitelně milou majitelkou restaurace. Hostili nás jak krále a to vše zadarmo; odměnou snad bude šírení slávy bolivijské kuchyně a reklama pro restauraci v připravovaném dokumentu.

DÍKY, Jamie, a hodně štěstí na tvé cestě!

Další fotky tradičně na rajčeti.