BYDLENÍ:
Přestěhovala jsem se. A doufám, že toto je v Sucre má konečná. Z drahého studentského bytečku do levného bolivijskeho bytečku. A jsem moc spokojená! Mám nádherný pokoj: užívám si slunce, které mi každý den vstupuje do pokoje, piju čaj z čínského porcelánu, který tu má majitelka uskladněný, a hltám prostor, který mám jen pro sebe.
S Francouzkou Anne sdílím kuchyni a koupelničku, menší nevýhodou je, že máme k dispozici jen jeden elektrický vařič, jeden hrnec a jednu malou pánvičku. Zatím to však logisticky zvládáme.
O horké sprše si nechávám zdát a plánuju navštívit své bývalé spolubydlící v luxusním bytečku. Doprovodí mě můj ručník.
PRÁCE:
Má práce v domově pro děvčata se trošku změnila. Dokud měly prázdniny, tak jsem je mohla učit, ale jakmile začala škola, tak vyšlo najevo, že vlastně nemají na učení něčeho dalšího moc čas. Ty starší skoro vůbec nevidím a ty mladší musí aspoň hodinu a půl odpoledne dělat úkoly do školy. Takže náplň mojí práce je jim teď pomáhat s úkoly a zabavit se nějak s těmi nejmenšími.
Slavím velké úspěchy jako zpěvačka a pomalu už můžu prohlašovat: Má mezinárodní kariéra začala v Bolívii. Každý den holky žadoní o písně v různých jazycích. Momentálně nejoblíbenejší je napodobování čínské písně. Holky jsou zblázněné do všeho čínského. Kdoví jaké schopnosti ještě u sebe objevím. (Ehm, už jsem začala tančit – a to jsem neměla dělat. Dnes to stále vyžadovaly :)
Taky dělám osvětu. Zpívám jim jazzové standardy a scatuju, což je nesmírně baví. Jsou paf z toho, že zpívam, ale nezpívám slova. Opakovaly se žádosti: tak nám to napiš, co zpíváš, co to znamená...
A dneska jsem měla velkou radost. Koupila jsem jim plastelínu a vyráběly jsme vše možné, byly nadšené. Samozřejmě se to neobešlo bez hádek: tamhleta má víc růžové a, profesora, řekni jí, že mi má dát víc modré... Dokážou být k sobě pěkně nepříjemné, ale to je asi normální v každém kolektivu, žijí spolu denně a je jasné, že se vytvářejí spojenectví...
Zítra jdu na rychlokurz pletení náramků z vlny, tak doufám, že se to bude holkám líbit.
Můj kurz angličtiny v jazykovce mi dělá velkou radost. Puberťáci jsou má zlatíčka, i když na ně křičím a máchám hůlkou pro mažoretky (jedna studentka ji má vždy při sobě). Někdy mě teda dokážou vytočit tím, jak se neposlouchají, pořád něco štěbetají, a když mají odpovědět – huhňají; ale v jádru jsou to dobré děti :)
Momentálně připravuju workshop pro učitele jazykovky. Mám pocit, že se tu učí stále dost konzervativně, tradičně – a žáci spíš anglicky nemluví, než mluví.
Ředitelka jazykovky můj návrh s nadšením přijala, tak uvidíme. V sobotu.
MÉ STUDIUM:
Stále pokračuje. Už ne ve škole, ale soukromě s mojí učitelkou Marií.
Vyhrávám nad subjuntivem!
Umím říct ve španělštině (v bolivijske verzi!): jsem nastřelená / jemně picnutá / požila jsem trochu alkoholu a jsem rozveselená.
KULINÁŘSKÉ ZÁŽITKY:
- stále se nemohu nabažit džusu z různých druhů ovoce (zatím vede jahodový a mix papajy s banánem)
- salteñas (kapsičky plněné vším možným: sýrem, bramborem, masem v pikantní omáčce)
- sýry
- listový špenát (prodává se v pytlích na trhu a je tak levnýýý)
- liza (brambůrka)
- avooookkááádooooo
K dalším fotkám pokračujte tudy.
Žádné komentáře:
Okomentovat